Velká trojka architektury: Walter Gropius

Posledním architektem ze série Velké trojky architektury, je německý architekt Walter Gropius. Ten stojí za vznikem legendární výtvarné školy Bauhaus, která zásadně změnila pohled na moderní design.

Walter Adolph Georg Gropius, spíše známý jako Walter Gropius, se narodil roku 1883 v německém Berlíně. Gropius, stejně jako mnoho jiných autorů, během první světové války narukoval na frontu. Své válečné zážitky později použil jako inspirační impuls ke své výtvarné tvorbě.

Začátky kariéry
Neuvěřitelně úspěšnou a bohatou kariéru nastartoval v architektonickém studiu Petera Behrense, stejně jako jeho další úspěšní kolegové Ludwig Mies van der Rohe, Dietrich Marcks nebo Le Corbusier. Po třech letech však studio opouští a zakládá se svým kolegou Adolfem Meyerem vlastní projekční kancelář. V nové projekční kanceláři v Berlíně Walter navrhoval tapety, nábytek, dieselové lokomotivy a technické předměty.

Gropius už od začátku svého profesního života stanovil významný teoretický milník zaměřený na industrializaci ve stavebnictví.

Budova Bauhausu v Desavě
Škola Bauhaus, byla založena v roce 1919 spojením Vysoké školy výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru.

O pět let později se však pod tlakem pravice a konzervativců škola přesouvá do Desavy. Tam v roce 1926 vzniká dnes již legendární hlavní budova Bauhausu, kterou Gropius navrhl. Motto Bauhausu – spojit architekturu, umění, design a řemeslo v jeden celek, budova splňuje dokonale. Stavba a její okolí totiž bravurně kombinuje místa pro ateliéry, dílny, internáty a ubikace pro personál a učitele. 

Budova je chápána jako čistý manifest tehdejšího funkcionalismu. Byla postavena jejími žáky a učiteli, což dle Gropia výborně posloužilo jako prostředek jejich učení a výchovy.

Budova je rozčleněna do tří jednotlivých křídel zalomených do tvaru L. Dvoupodlažní most, který spojuje školu s jejími dílnami sloužil v první patře jako administrativní část objektu. Ve druhém podlaží se pak nacházel kabinet Waltra Gropia a Adolfa Meyera. Kabinet je díky své poloze a ztvárnění přirovnáván k lodnímu můstku.

Dominantním prvkem celé stavby je její skleněná fasáda. Ta umožňuje pohled zvenku do školních dílen a ateliérů a zároveň jim zajišťuje dostatečný přísun světla. Konstrukční prvky budovy jsou na první pohled viditelné, což bylo Gropiovým záměrem. Barvy použité na omítkách korespondují s barevnou paletou klasického funkcionalismu. Jedná se tedy o odstíny bílo-černo-šedé, které jsou prokládány sytě červenými a žlutými plochami, tolik typickými pro Bauhaus.

I veškeré vybavení, nábytek i osvětlení v interiéru i exteriéru budovy bylo navrženo studenty školy. Škola samotná tak sloužila pro přehlídku prací jednotlivých studentů i vyučujících – výkladní skříň tehdejšího designu a architektury.

Důkladnému výkladu o vzniku, ředitelích a dalších zajímavostech o legendární škole z Desavy se věnujeme v třídílném seriálu Nové století Bauhausu, který rovněž najdete na našem webu.

Zdroj: pixabay.com

Gropius mimo Bauhaus
Gropiův osobní i profesní život mimo Bauhaus byl neméně zajímavý. Vytvořil například urbanistický koncept tzv. řádkové zástavby, kde byly domy stavěny rovnoběžně a hlavní silnice k nim byla napojena kolmo, čímž je chránil před hlukem a smogem.

V roce 1934 emigroval do Anglie, kde se svým kolegou Maxwellem Fryem založili architektonickou kancelář. O tři roky později v roce 1937 přijal práci profesora na americké univerzitě Harvard v Bostonu. Zde se zasloužil o reorganizaci a modernizaci výuky.

Poblíž Bostonu se svým kolegou Martinem Wagnerem vytvořil nový urbanistický koncept. Bylo jím sídliště pro 30 000 obyvatel, které bylo rozděleno na několik menších okrsků – neighbourhoods. Každý okrsek měl své vlastní centrum. 



Mezi jeho další projekty, které v USA projektoval, patří například správní budova letecké společnosti Pan Am nebo administrativní budova J. F. Kennedyho. 

„Architektura začíná tam, kde inženýrství končí“ – Walter Gropius