Stavební materiály – sklo

Sklo je jedním ze jmenovatelů Bauhausu, ve spojení s ocelí patří k symbolům opuštění přílišného zdobení a umožňuje nerušený dialog mezi interiérem a exteriérem stavby. Podívejte se s námi na to, jak sklo postupně ovládlo architekturu staveb.

Od vitráže k velkoformátu
Počátky používání skleněných výplní v oknech bychom nalezli ve 12. století. Výplně vznikaly nejčastěji jako vitrážové sklo – spojováním malých sklíček za pomocí olověných pásek. Jednalo se o poměrně drahou techniku, proto se používala velmi vzácně, zejména do kostelů a katedrál. Více se zasklívání rozšířilo až v 16. století, kdy se technologie zdokonalila a bylo možné vyrábět větší skleněné tabulky.
Ploché sklo, podobné tomu, jak jej známe dnes, spatřilo světlo světa ve Francii na konci 17. století. Roztavené sklo bylo lito na speciální stoly a po ochlazení bylo broušeno a dohlazováno plstěnými kotouči s jemným pískem. Při pokrytí zadní strany reflexní vrstvou vznikala na tu dobu velmi kvalitní zrcadla, tolik typická například pro dvůr Ludvíka XIV.
Revoluci ve výrobě tabulového skla znamenal až vynález Belgičana Émile Fourcaulta v roce 1905. Na rozdíl od předchozí technologie se sklo nenalévalo do plochy, ale vytahovalo v konzistentní šířce z nádrže. Tato metoda se začala používat komerčně od roku 1914.
Konec první světové války přinesl další zdokonalení, kdy se roztavená hmota skla nalévala přes dva válce, čímž vznikaly ještě více rovnoměrné pláty skla, broušení a leštění tak bylo jednodušší a tím pádem levnější.

Sklo místo stěn v obytných domech
Nejznámějším osvoboditelem stavby od nosných stěn zajistil zejména architekt Mies van der Rohe. Okna a stěny jsou v jeho projektech nahrazeny pevnými skleněnými výplněmi a architekt maximálně využívá ocelových nosníků.

Farnsworth House
Subtilní stavba, kterou si objednala významná americká lékařka Edith Farnsworth právě od Miese van der Rohe, spočívá na ocelových pilotech, díky čemuž vila působí vznášejícím se dojmem. Toto řešení je však i funkční, pozemek totiž leží v záplavové oblasti a díky pilotům je stavba před vodou chráněna. Nejvýraznějším znakem budovy je paradoxně její nenápadnost. Díky skleněným výplním, které tvoří obvodové stěny, lze vidět skrze celou stavbu. Interiér je tvořen travertinovými podlahami a jádro domu je obloženo medovou dýhou.

Glass House by Philip Johnson
Sedmačtyřicet akrů pozemku obklopuje vilu, kterou si architekt Philip Johnson postavil pro soukromé účely v New Canaan v Connecticutu. Stavba je jednou z deseti, které na tomto rozlehlém pozemku nalezneme. Johnson se bezesporu Miesem inspiroval, pokračoval však ještě v dalším odhmotnění stavby a naprosto se zbavil i vnitřních zdí. Jediným neprůhledným objektem je zděný válec, který v sobě skrývá nezbytné zázemí. Barevně i ideově je stavba více přiblížena k zemi a ještě více splývá s okolím.

Pevné výplně v současném bydlení – Lovecká chata
Velké prosklené plochy jsou nadčasový prvkem a propojování zdiva a okolní přírody funguje v architektuře dodnes. Důkazem toho je projekt Lovecké chaty, který s pevnými skleněnými výplněmi také pracuje. Díky velkoformátové skleněné výplni máme neobvyklý výhled do lesa, který chalupu obklopuje.
Propojení s okolní přírodou však v tomto případě není jen optické. Část stěn je nahrazena skleněnými posuvnými příčkami GEZE. Prosklenou stěnu lze zcela odsunout, čímž příroda volně vstoupí do interiéru.