Velká trojka architektury: Le Corbusier

Po oblíbeném seriálu o legendární škole z Desavy přicházíme s dalším tématem. V příštích týdnech bude na programu velká trojka architektury, v čele se Švýcarem Le Corbusierem a Němcem Ludwigem Mies van der Rohe. 

Lecorbésier 
Charles-Édouard Jeanneret, tak zní vlastní jméno jednoho z největších architektů moderních dějin. Svůj pseudonym Le Corbusier přijal až krátce po svých 33. narozeninách, podle jména svého dědečka – Lecorbésier. Tento významný teoretik, urbanista a architekt bez formálního vzdělání v architektonickém oboru svým celoživotním dílem a citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury.

Dům je stroj na bydlení
Když se Le Corbusier po svých cestách po Evropě natrvalo usídlil v Paříži, začal formovat své myšlenky do jedné ze zásadních knih své kariéry. V knize Za novou architekturu, v originále Vers une architecture, Le Corbusier obhajuje využití čistých a účelových řešení. 

Dle Le Corbusiera architektura není jen o naplnění praktické funkce, ale je také jistou formou uměleckého vyjádření. Jeho estetické představy plně odpovídaly modernímu duchu. Kladl důraz na funkčnost a prostornost, strohost a jednoduchost tvarů nebo použití nejnovějších materiálů.

Pět bodů moderní architektury
Další z milníků, který Le Corbusier během svého pracovního života položil, je takzvaných Pět bodů moderní architektury, potažmo funkcionalismu.


• Výstavba domů na sloupech uvolní prostor v přízemí pro zeleň či volný pohyb chodců.

• Sloupy uvolňují půdorys. Prostor může být dělen pomocí lehkých příček.

• Sloupy uvolňují fasádu, kterou je možné dále tvarovat okny dle libosti.

• Pásová okna mohou být vedena skrz sloupový systém.

• Plochá střecha je vhodným místem pro umístění zahrady. Nahrazuje prostor, který dům odebíral.

Těchto pět bodů bylo poprvé uvedeno v praxi při výstavbě dvou domů na sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu. O pár let později tuto metodu zopakoval na jedné ze svých nejslavnější staveb, na vile Savoy.

Zdroj: archizone.cz

Urbanismus
Co se týče urbanismu, Le Corbusier se zaměřoval v prvé řadě na problémy měst, spojené s jejich obytnými zónami. Ve svých návrzích se inspiroval zejména průmyslem a továrními komplexy. Na základě těchto idejí tak navrhl La Ville Radieuse. 



V českém překladu Zářící město mělo obyvatelům přiřazovat bydlení v závislosti na velikosti rodiny, nikoliv podle ekonomického postavení. Pro všechny měl být zajištěn dostatek slunečního svitu a viditelnosti oblohy a stromů. Abstraktní tvar města měl připomínat lidské tělo s hlavou, páteří, rukama a nohama. Design počítal s vysokými panelovými budovami a zónami pro práci a odpočinek. Tento projekt však v konečném důsledku nikdy nebyl realizován. 


Unité d’habitation 
Projekt, který naopak dokončen byl, je Unité d’habitation ve francouzském Marseille. Obytný blok z železobetonu poskytl 1600 obyvatelům dvoupodlažní byty a značné množství služeb. Nájemníci komplexu měli na dosah ruky jesle, mateřskou školu, jídelny, klubovny, knihovnu a další. Unité d’habitation je tak přirovnáváno k malému městu. Chodby představují ulice, střecha pak náměstí.

Touto stavbou Le Corbusier alespoň zčásti naplnil to, co plánoval při designu Zářícího města. Totiž na jednom místě shromáždit velké procento obyvatelstva a zajistit jim všechny základní potřeby k životu. 

„Dům je jako auto koncipovaný a zařízený je jako autobus nebo lodní kabina. Na dům se musíme dívat jako na stroj k bydlení nebo jako na nástroj.“ – Le Corbusier