Antoni Gaudí

Katalánská metropole Barcelona se může pyšnit odkazem jednoho z nejslavnějších architektů všech dob. Řeč je o Antonio Gaudím, autorovi chrámu Sagrada Família nebo Park Güell. Pojďme si tak přiblížit jeho život a dílo v dalším článku ze série #osobnosti-architektury. 

Léta páně 1852, Reus, Španělsko
Jak už je z nadpisu patrné Antoni Gaudí i Cornet se narodil 25. června 1852 v Reus jižně od Barcelony. Kdo v té době mohl jen tušit, jak mu Barcelona změní život a jak naopak on změní Barcelonu. 

Gaudí byl ve škole průměrným žákem, exceloval však v geometrii a kreslení. Už od útlého věku mu také učarovala příroda, což později přenese do svých architektonických návrhů. O architekturu se začne pak naplno zajímat během studia na přírodovědecké fakultě v Barceloně, kam se přestěhuje se svým bratrem. Po jejím úspěšném dokončení v roce 1874 přechází na Escola Provincial d'Arquitektura, kde naplno rozvíjí svůj architektonický cit a talent. O tři roky později proto také získává vytoužený diplom.

Barcelona jako výkladní skříň 
Gaudího pojetí architektonického řemesla je i v dnešní době vnímáno jako velmi osobité, až nenahraditelné. Propojením extremního detailismu, tesařiny, vitráží nebo keramiky vytvořil z Barcelony výkladní skříň jeho geniálního stylu. A jakkoliv Gaudí tvořil v období modernismu, promítl do svých staveb například prvky orientálního stylu, gotiky, naturalismu nebo secese. Právě proto ho nelze úplně přesně škatulkovat. 

První důležitou a větší stavbou, kterou Gaudí navrhl, byla secesní Casa Vicens. Dům pro majitele cihelny Manuela Vicense je tvořen primárně z kamene, cihel a keramických obkladů, což skvěle podtrhuje zmíněnou originálnost a touhou se vyčlenit, a ne jen slepě kopírovat.  

Důležitou událostí, která nastartuje jeho kariéru na plné obrátky je setkání s Eusebi Guellem při stavbě letního sídla Casa El Capricho. Katalánský politik a průmyslník se stal Gaudího hlavním mecenášem, díky kterému měl Gaudí možnost své návrhy realizovat.

Zdroj: pexels.com

Gaudího klenoty
Ačkoliv považujeme všechny Gaudího stavby za vrcholná architektonická i umělecká díla, některé z nich přece jen vyčnívají. Jmenujme tak tři – Casa Milà, Park Güell a Sagrada Família.

Na stavbě Casa Milà Gaudí pracoval zejména s vápencem, který skvěle posloužil pro organické tvary stavby a zejména její fasádu. Gaudí se při stavbě vyhýbal přímým liniím, nechal vlnité tvary a hrbolatý povrch mluvit za sebe. Za zmínku také stojí známé střešní komíny nebo neméně „detailně křiklavý“ interiér. 

Park Güell, pojmenovaný podle jeho přítele a mecenáše Eusebiho Guellema, je zahradním, až pohádkovým městečkem tyčícím se nad Barcelonou. Umělecké instalace, jako je Salamandr u hlavního schodiště parku, je Gaudího ukázkou umění práce s obklady z barevné keramiky a skla. Mozaiku lze poté najít například i na obkladu hlavní terasy nebo vlnitých „laviček“. 

Zdroj: pexels.com

Sagrada Família je pomyslným vrcholem Gaudího tvorby. Gaudí na ní začal pracovat již v roce 1883, avšak její stavba stále není u konce (rok 2022, pozn. redakce). Stavbu převzal v raném stádiu po Franciscu de Paula del Villarovi. Gaudí jakožto silně věřící katolík stavbě obětoval hodně svých sil a velkou část života. Sagrada Família je oslavou křesťanství i díky mnoha viditelným symbolům. Jako jeden z nejznámějších příkladů je považováno 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a Ježíše Krista. Stavba ve znamení katalánského modernismu a novogotiky má být dokončena v roce 2026. Gaudí totiž trval, aby její stavba byla financována pouze z darů a příspěvků. 

Zdroj: pexels.com

Ač byla Gaudího díla plná energie a barevných prvků, jeho osobní život tak pestrobarevný nebyl. Své práci obětoval prakticky celý svůj život, proto se nikdy neoženil a žil velmi samotářsky. Hořkým koncem je pak jeho náhlá smrt. Antoni Gaudí zemřel v nemocnici tři dny po tragické srážce s tramvají. Navíc byl kvůli chudému oděvu na první pohled považován za žebráka, identifikoval ho až kaplan chrámu Mosén Gil Parés. 

„Muže lze rozdělit na dva typy: muže slov a muže činů. První mluví, druzí jednají. Já patřím do druhé skupiny. Chybí mi prostředky, abych se mohl adekvátně vyjádřit. Nedokázal bych proto nikomu vysvětlit své umělecké představy. Ještě jsem je nezhmotnil. Nikdy jsem neměl čas o nich přemýšlet. Svůj čas jsem totiž strávil prací.“ – Antoni Gaudí